Vietnam je dnes vnímán jako země s velmi rychle se rozvíjejícím průmyslem i službami. Přes tento enormní rozvoj je zde ale stále cítit chudoba – plíživá, nebezpečná, ohrožující velké množství obyvatel. Ale tato východoasijská země má dobře „našlápnuto“ k tomu, aby jednou byla velmocí tohoto kontinentu. Cesta Vietnamu k současné počínající prosperitě byla ale hodně trnitá.
První polovina 20. století
Až do této doby Vietnamci patřili do francouzské sféry vlivu. Lépe řečeno evropská koloniální velmoc zde držela jednu ze svých enkláv. Již v 17. století sem připluli a vytvořili Francouzskou Indočínu. Protože ale místní zdroje pouze vysávali a obyvatelé byli v podstatě jejich otroky, zvedaly se vlny nepokojů. Ty vyvrcholily mezi lety 1941 až 1954. Během druhé světové totiž část území obsadili Japonci. Boje za nezávislost země vedl Ho Či Min, který studoval a dlouho žil ve Francii, kde stál u založení Komunistické strany Francie. Válka v Indočíně, která vyvrcholila bitvou i Dien Bien, znamenala konečný odchod Francouzů a rozdělení země na severní a jižní část s demilitarizovanou zónou kolem 17. rovnoběžky.
Sever a jih – světové napětí
Roku 1954 tak došlo ke vzniku Severního a Jižního Vietnamu. Sever byl komunistický, jih profrancouzský a demokratický. Postupem času se ale severovietnamští partyzáni rozšířili na území svého souseda a začali zde páchat akce, jejichž účelem byl svržení jihovietnamského vůdce. Tyto akce nakonec vyústily v jeden z nejkrvavějších konfliktů od dob 2. světové. Válka ve Vietnamu silně otřásla světovým vnímáním USA jako garanta demokracie. A to především pro to, že američtí vojáci v rámci svých operací nešetřili civilní obyvatelstvo (NAPALM, pesticidy, chemické zbraně). V roce 1973 se na nástlak společnosti USA stáhly a válka po dvou letech skončila dobytím Saigonu vojsky Severu. Město bylo pojmenováno po zakladateli komunismu v zemi Ho Či Minovi. Nastolený režim však na dlouhá léta zničil již tak zničenou zemi. Hladomory, zatýkání, represe – to vše brzdilo rozvoj ekonomiky.
Nová éra
V posledních letech ale postupně dochází k povolování tuhého režimu. Stát se otevírá světu. Je s Čínou největším producentem textilního zboží, zaplňuje ale světové trhy plastovými výrobky a dalším průmyslovým zbožím. Zatím díky levné pracovní síle a značnému zahraničnímu kapitálu. A v neposlední řadě tomu přispívá možnost soukromého vlastnictví a menší vliv státu na ekonomiku. Rodí se tak zvaný asijský tygr.