Biopaliva nejsou žádnou horkou novinkou, lidstvu jsou známa již 40 let a mají jak své skalní příznivce, tak i odpůrce. V těchto pár řádcích se dozvíte , co je biomasa a biologický odpad.
Plusy
Mezi biopaliva řadíme bionaftu, biolíh (bioetanol) a bioplyn, jsou tedy jak kapalného tak plynného skupenství. Základem výroby bionafty je řepkový olej, u biolihu je to cukrová řepa nebo obilí, základní surovinou tak jsou cukry, škroby a oleje nebo zvlášť vypěstované energetické rostliny. Další složkou biopaliva mohou být nepoživatelné potravinářské plodiny. Bioplyn by měl nahradit běžně používaná paliva pro motory, což by mělo velice pozitivní dopad, a to snižování emisí CO2, čerpání fosilních zdrojů a využití bioodpadu, v přírodě se snadno rozkládajícího. Nespornou výhodou samotné výroby biopaliv je zpracování a vypěstování na stejném místě. Biomasy by mohly být využity i k vyčištění půdy zasažené radioaktivním spadem.
Mínusy
Zásadní nevýhodou je, že pěstování plodin určených k výrobě biopaliva by byla zabrána většina ploch určených k pěstování obilí a jiných plodin, což by mělo negativní vliv jak na vyčerpání živin z půdy, ale i na vyšší cenu potravin. Paradoxem je, že vypěstované produkty by byly využity mimo potravinářský průmysl, přitom v současné doby trpí hlady více jak sto milionů lidí. Další negativní dopad by výroba biopaliv měla na pralesy, což by vedlo k jejich zániku, přitom prales je schopen vstřebat daleko více CO2 než například osázené pole. Výroba biopaliv také vyžaduje velkou spotřebu vody a uměle vytvářených hnojiv, což by mělo negativní dopad na přírodu.
Paliva třetí generace
Výroba tzv. paliv třetí generace je v samém prvopočátku, základem jejich výroby by měly být vodní řasy. Dokáží totiž nejen vstřebat CO2, ale vytvářet i obnovitelnou energii a v budoucnosti by mohly nahradit surovou ropu. Další alternativou jsou biopaliva, jejichž základem by měly být bakterie z oceánů.