Před startem každého raketoplánu jsou měsíce a roky práce, příprav, propočtů atd., dnes k tomu slouží moderní technologie, ale nebylo tomu tak vždy, v dřívějších dobách, před vznikem počítačů, se tyto propočty, odkud má raketoplán odstartovat, aby přistál bezpečně, prováděly prostě z hlavy. A jednou z nejchytřejších hlav minulosti je žena jménem Katherine Johnsonová, oceněná americkým prezidentem Barackem Obamou Medailí cti.
Jaký byl příběh této výjimečné ženy:
Od dětství jí otec (který se živil jako nádeník a dřevorubec) vštěpoval, že přesto, že má černou pleť, není o nic horší než ostatní lidi, tudíž měla poměrně velké sebevědomí na tu dobu, už ve čtyřech letech uměla číst, v šesti letech proto nastoupila rovnou do druhé třídy, další rok přešla rovnou do páté, jak sama prohlašuje, počítání byl od dětství její koníček, počítala prý všechno – kroky po chodníku, schody do kostela, nádobí, které myla, prostě všechno, co se dalo spočítat. V deseti letech ji byli ochotni přijmout na střední školu, a měla štěstí, učitelé nad ní drželi ochrannou ruku. A byl to ředitel školy, který v ní vzbudil zájem právě o astronomii. Studovat na West Virginia State University, bylo zásluhou jejího mimořádného talentu, do té doby totiž měli „černí studenti“ studium zakázáno, povoleno bylo, i když jen formou samostatné výuky, až rok po její promoci, absolvovala mimochodem už v osmnácti, přestože se věnovala oboru poměrně obtížnému – analytické geometrii.
Historicky třetí Afroameričan s doktorátem z matematiky William W. Schiefflin Claytor ji velmi podporoval a viděl její budoucnost v matematickém výzkumu, ona však začala pracovat jako učitelka, vdala se a měla tři dcery. Její manžel však podlehl rakovině (nádoru na mozku) a ona se až zhruba o tři roky později, v roce 1952, dozvěděla, že Langleyho výzkumné středisko hledá právě černošské výpočtářky, které měly analyzovat laboratorní měření i záznamy palubních letadel. V té době ještě byly kanceláře pro černochy oddělené, Katherine však již po dvou týdnech od nástupu zůstala v leteckém výzkumu, do té doby to bylo místo vyhrazené pouze mužům, a to bílým, a prosadila si, že se bude účastnit i porad.
K jejím největším úkolům patřilo propočítání letu prvního amerického astronauta Alana Shepharda, který se do kosmu vydal 5. května 1961, při každém dalším letu musela řešit stále složitější výpočty, než vstoupila do hry výpočetní technika, přesto ji zpočátku, i když to nejdříve spočítal počítač, nechali zkontrolovat, jestli je výpočet správný.
Také sestavila schémata manuálního navádění pro případ selhání výpočetní techniky, ta přišla velmi vhod právě při misi Apollo 13, kdy navíc explodovala jedna z palivových nádrží a posádka se tak musela vrátit na zem dříve.
Ve svých téměř devadesáti letech je stále svěží a snaží se propagovat význam vzdělanosti a vědy.Před startem každého raketoplánu jsou měsíce a roky práce, příprav, propočtů atd., dnes k tomu slouží moderní technologie, ale nebylo tomu tak vždy, v dřívějších dobách, před vznikem počítačů, se tyto propočty, odkud má raketoplán odstartovat, aby přistál bezpečně, prováděly prostě z hlavy. A jednou z nejchytřejších hlav minulosti je žena jménem Katherine Johnsonová, oceněná americkým prezidentem Barackem Obamou Medailí cti.
Jaký byl příběh této výjimečné ženy:
Od dětství jí otec (který se živil jako nádeník a dřevorubec) vštěpoval, že přesto, že má černou pleť, není o nic horší než ostatní lidi, tudíž měla poměrně velké sebevědomí na tu dobu, už ve čtyřech letech uměla číst, v šesti letech proto nastoupila rovnou do druhé třídy, další rok přešla rovnou do páté, jak sama prohlašuje, počítání byl od dětství její koníček, počítala prý všechno – kroky po chodníku, schody do kostela, nádobí, které myla, prostě všechno, co se dalo spočítat. V deseti letech ji byli ochotni přijmout na střední školu, a měla štěstí, učitelé nad ní drželi ochrannou ruku. A byl to ředitel školy, který v ní vzbudil zájem právě o astronomii. Studovat na West Virginia State University, bylo zásluhou jejího mimořádného talentu, do té doby totiž měli „černí studenti“ studium zakázáno, povoleno bylo, i když jen formou samostatné výuky, až rok po její promoci, absolvovala mimochodem už v osmnácti, přestože se věnovala oboru poměrně obtížnému – analytické geometrii.
Historicky třetí Afroameričan s doktorátem z matematiky William W. Schiefflin Claytor ji velmi podporoval a viděl její budoucnost v matematickém výzkumu, ona však začala pracovat jako učitelka, vdala se a měla tři dcery. Její manžel však podlehl rakovině (nádoru na mozku) a ona se až zhruba o tři roky později, v roce 1952, dozvěděla, že Langleyho výzkumné středisko hledá právě černošské výpočtářky, které měly analyzovat laboratorní měření i záznamy palubních letadel. V té době ještě byly kanceláře pro černochy oddělené, Katherine však již po dvou týdnech od nástupu zůstala v leteckém výzkumu, do té doby to bylo místo vyhrazené pouze mužům, a to bílým, a prosadila si, že se bude účastnit i porad.
K jejím největším úkolům patřilo propočítání letu prvního amerického astronauta Alana Shepharda, který se do kosmu vydal 5. května 1961, při každém dalším letu musela řešit stále složitější výpočty, než vstoupila do hry výpočetní technika, přesto ji zpočátku, i když to nejdříve spočítal počítač, nechali zkontrolovat, jestli je výpočet správný.
Také sestavila schémata manuálního navádění pro případ selhání výpočetní techniky, ta přišla velmi vhod právě při misi Apollo 13, kdy navíc explodovala jedna z palivových nádrží a posádka se tak musela vrátit na zem dříve.
Ve svých téměř devadesáti letech je stále svěží a snaží se propagovat význam vzdělanosti a vědy.